Jak příběh končí, jak začínal?

Tak…

vás tady vítám. Na mém novém působišti. Trvalo mi několik dní, vlastně spíš nějaký ten týden, než jsem se dokopala k tomu napsat svůj „první článek“. Blog jsem založila už 20. 07. 2020, ale nešlo mi to... Chvilku jsem i uvažovala nad tím, že blog vyruším ze svého života úplně. Pro mě byl blog – blog.cz a tím to pro mě haslo. Nerada dělám změny, nerada začínám nuceně někde něco, o co jsem nestála. Asi bych si chtěla postěžovat a zároveň postesknout nad tím, jak je mi smutno.

Smutno z toho, že mě někdo bez mého vlastního svolení vytrhl z něčeho, co jsem milovala. Kam jsem se ráda vracela, kde jsem psala o svých bolístkách, radostech, starostech,… kde jsem našla nové přátele… Děsí mě, že už nenajdu žádné fajn recenze, inspirace, příběhy, obrázky… to všechno se 16. srpnem ztratilo v nenávratnu (i když zatím blog funguje, tak nevím). Není to jen o tom, že ztrácím svoje „děťátko“ – je to i o tom, že všechny blogy, které mi jako první vždy vyskakovaly na Googlu při vyhledávání prostě nebudou.

Asi nemá smysl vyplakávat, protože se to nijak nezmění. Byla jen otázka času, kdy tohle nastane. Doba jde dál… ale blog se svým vývojem zastavil a nedokázal reagovat na měnící se internetové „podnebí“. Začalo to zrušením Spolužáků, Krásné a teď přišlo i na Blog. Určitě se z internetu za tu dobu vytratilo mnohem víc webů, které jsem možná ani neznala a ostatní za nimi tesknili… ale blog se mě osobně dotýká, je pro mě srdcová záležitost a tahle situace, kdy má být smazán, mě zraňuje. Každý z nás (blogerů tečka cz) tomu věnoval tolik času… a není to jen o článcích.

Tvoření vzhledů, plánování designů… komentáře, které zahřály na srdci… celá blogová komunita. Je to komplexní balíček všeho, co mi bez mého svolení vezmou. A já se nemůžu bránit. Ano, přiznávám, poslední dobou bylo těžké se vůbec na blog přihlásit, vložit článek nebo komentář… ale i přesto jsem doufala, že se to dá dohromady. Marně. A tak tu jsem… od znova, s čistým štítem.

Víte proč jsem se rozhodla nepřesunovat staré články? Blog jsem vedla od roku 2007, přesněji od 21. března 2007. To je šílená doba, když se nad tím zamyslíte. Myslíte si, že ve stavu, ve kterém se teď server blogu nacházel bylo v jeho silách archivovat takové množství článků? A přesunout je na jinou platformu? Ne, nebylo. Nečekaně. Ale nezlobím se.

Celý blog, od začátku až do úplného konce jsem si za pomoci mého kamaráda programátora uchovala pro sebe, pro moji osobní vzpomínku. Navždy mi zůstane v „rukách“ a navždy ho budu mít schovaný u sebe. Až jednou… Sice se mi podařilo pár článků dostat na tuhle stránku, ale bylo to šíleně rozhozené, neuspořádané… a já se s tím odmítla rozčilovat.

Už dost tak, že musím začínat znova a učit se s novou šablonou. A tak jsem ráda, že mám jistotu, že můj blog nikdy nezmizí. Z internetového světa možná… ale bude vždycky u mě. A v našich srdcích? Vždycky blogy zůstanou! A jednou o tom budeme vykládat… jak kdysi na internetu existoval náš blogový svět… plný všeho možného. Na co jen si vzpomenete. Od Hannah Montany, čarodějnic WITCH, Avril Lavigne, receptů, názorů na cokoliv, pohádek, vymyšlených životů, vysněných životů, bleskovek, kusovek, řetězovek, TAGů, anime, scene, gothic, emo, pro ANA blogů a tak dál. Tohle všechno byl blog.

A já si myslím, že kdo tohle jednou zažil, prožil na blogu nějaký ten pátek, možná víc pátků… nikdy nezapomene. Uchovejme si v srdci hezkou vzpomínku na jednu životní etapu. Pro mě velkou životní etapu, která mě ovlivnila. A jsem za ni ráda. A milovala jsem ji stejně, jako ji miluju i teď, když končí. A je mi to prostě líto. Protože to bylo šílených let, které jsem tomu všemu věnovala.

Závěrem bych chtěla dodat, že tento „nový“ svět, který tady budu tvořit, nebude jako dřív. Blogem.cz odchází i můj starý blogový koncept. Nechtěla jsem v adrese své jméno, nechtěla jsem být snadno dohledatelná. Už mi není 11, jak v roce 2007. Mám 24. Na blogu už budou jen články z mého života. Žádné koše, žádné kusovky, novinky ze života celebrit,… tohle byla éra blog.cz. Uhasla, nechci ji přenášet jinam. Tady nepatří a ani se nehodí.

Jediné co si přenáším, jsou moji milovaní blogoví přátele ♥. Bez nich si to už nedokážu představit. A jsem moc ráda, že je rušení blogu neodradilo blogovat dál.

Tak na ty nové začátky!

PS: Omluvte mě za případné chyby, nedokonalosti ve vzhledu blogu… učím se tady a než to všechno vychytám, nějaký čas to zabere.

Mám vás ráda!