První ročník navazujícího studia jsem dokončila. Od září mi začne poslední studijní rok. Dost mě mrzelo, že mi uniklo stipendium o jednu setinu. Hranice byla 1,30 a já měla průměr 1,31. Neměla jsem ale sebemenší chuť prosit učitele, aby mi u některého z předmětů dali šanci na zlepšení známky.
V červenci jsem oslavila čtvrt století života a svátek. Hodně jsem byla na zahrádce, okolo domu, chodila do práce a jezdila na kole. Na žádnou dovolenou se nechystám. Byla jsem ale navštívit rodinu v Jeseníkách, kde jsem se pár dní zdržela... Není všem dnům konec, možná se nějaký výlet přece jen podaří. 🌄
Vůbec se mi nechce psát, ani se tady ozývat. Stačí chvilka a před očima se mi vybaví vzpomínka, ústřižek, moment a jsem bez nálady. Chce se mi plakat. Pořád jsem se nesrovnala. Čím dál víc jsem přesvědčená o tom, že se ani nikdy nesrovnám. Nejde to... Žít s tímhle smutkem mě vysiluje. A já nevím jak si pomoct. Za těch pár týdnů se nic nezměnilo - stále tomu nevěřím a odmítám tomu věřit. Je pro mě těžké dýchat, je pro mě těžké žít...
s tou bolesti se člověk nikdy nevyrovná, jen se naučí s ní žít :(
OdpovědětVymazatto stipendium mě mrzi, ale nic se neděje :) přeji hodně štěstí v novém roce a opožděně vše nejlepší ke svátku a narozeninám :)
Přesně jak píše Karamelka. Nikdy se s tím člověk nevyrovná, musíme se s tím naučit žít :(. Je mi tě líto... Posílám spoustu sil <3 opožděně přeji všechno nejlepší k svátku a k narozeninám :)!
OdpovědětVymazatLeník
Ahoj :)
OdpovědětVymazatTo, že ti stipendium unikl jen o takový kousíček naštve, možná jen zamrzí... jak koho. Ale rozhodně je to škoda.
I tak ... první rok navazujícího studia máš za sebou.
Pokud máš ještě v srpnu nějaké to volno, tak věřím, že se ti nějaký výlet ještě zadaří... Já už budu nastupovat do práce, takže mě prázdniny končí, ale pro někoho je to teprve půlka.
Na instagramu nebo někde jsem viděla, že jsi byla na kole a jela někam vysoko.
Drž se... přeji ti hodně sil... není to pro tebe teď jistě jednoduché...
Nechci do toho nějak šťourat a zbytečně víc tě dělat smutnou.
Jednou to potká každého z nás...
Mrzí mě, že ti stipendium uteklo a takový kousek :/
OdpovědětVymazatBolest tu bude pořád, s tím se člověk musí smířit :/
Tak snad už máš náladu lepší :-) o takový kousek ti uniklo stipendium? Ty jo, to ti ho nemohli učitelé dát? Přeci jen je to setinka. To mě mrzí...Poslední rok máš před sebou, tak držím palce ať ho zvládneš levou zadní :-)
OdpovědětVymazatobdivujem ta, ze si vobec za takychto okolnosti dokazala dokoncit rocnik. mne sice sustredenie sa na pracu zvykne trochu pomoct nemysliet na to, ako mi je psychicky zle, ale sustredit sa na ucenie sa na skusky je predsalen nieco ine.
OdpovědětVymazatmyslim na teba, lebo ani ja este stale neverim a odmietam verit. a zacinam pochybovat o tom, ze niekedy bude lepsie. nechapem, ako by mohlo byt.
Ahojky, pořád žiju! ;) :D
OdpovědětVymazatTy jo, také vstupuji do posledního ročníku svého studia a představa, kolik mě toho čeká, abych ho úspěšně ukončila.. bleh :D
Mrzí mě, že ti to uteklo o takový kousíček. Prostě smůla. -_-
Já své čtvrtstoletí oslavila už loni a i když si přijdu děsně stará, tak uvnitř jsem pořád dítě. :D
Je mi líto, že si procházíš takovou bolestí a vím, že slova, že se ta bolest časem otupí, ti teď nepomůžou. Takže ti držím palce, aby jsi zůstala silná a zvládla to. <3 Mám tě ráda a mrzí mě, že jsem tu pro tebe nebyla.
Nevím sice, o jakou bolest šlo, ale doufám, že je ti teď líp, než v srpnu♥
OdpovědětVymazatWow, šikulka, blbá setina ..