pondělí 26. října 2020

Byla to volání o pomoc, byly to záchvěvy štěstí.

Dobrý den, nový týden.

Za oknem se žení všichni čerti a mě mrzí, že vždycky, když jdu psát článek tak je mi ouvej. A to jsem prožila hezký víkend. Je to teď jak na horské dráze. Asi podzim. Nahoru dolů. Všude je to tak bez života. 

Já jsem bez života. Unavená. Dnes jsem mohla mít home office. Litovala jsem svého rozhodnutí jít do práce hned po příchodu do práce. Hlava mi třeští k prasknutí. Ne, nemám koronu. Ani ji nemám kde chytit, když nikam nechodím. Nechci už nic slyšet. O koroně, o nařízeních, o nemocnicích, o ničem. Kdyby mi to nebylo blbé tak bych si i v té práci lehla na stůl a ležela do té doby, než bude všechno dobrý.

Protože mě nebaví kolektivní vina, nebaví mě to, že jsou lidi sráči a neumí sedět doma na zadku. A že kvůli idiotům budeme trpět všichni. F U J T A J K S L.

A prostě nejde dělat že to není, nejde to ignorovat, je to všude kolem, tak blízko. Nejde se radovat a skákat sto metrů do výšky. Někdy to na vás holt spadne.

Zase jeden opravdovsky pozitivní článek. Já vím no, ale dneska je fakt blbý den.

7 komentářů:

  1. já se snažím nečíst si zprávy kromě nových opatření... pomohlo mi včera vyrazit do přírody :) prošla jsem se v oboře, kde příroda ukazuje kouzlo podzimu :) krásně barevné listí, klid, daňci :)

    OdpovědětVymazat
  2. Tyhle pocity vyčerpanosti znám taky, špatně se jich zbavuje, navíc když je venku tak pochmurno... Snad bude brzy lip

    OdpovědětVymazat
  3. No, ty lidi, co demonstrují, že nic takového není, sou jen pitomci.. ale už konec keců o koróně. Nebudem to téma vytahovat.
    Já to kdysi tak měla, že když jsem šla psát článek na blog, tak to na mě padlo.. teď, když se něco stane, co mě bolí, tak to jdu hned sepsat, pokud se na to zmůžu.. ale jo, většinou mám.
    Trošku jsem přemýšlela o tom, když sem si pročítala starý články - mám to ráda, že jsem se kdysi zařekla, že blog bude pozitivní. Aby lidé našli takové odreagování.. no a za ten půl rok se to jaksi zvrhlo.. docela teda hodně. Sice se nemůžu vrátit do mých 14 let a jak jsem psala obden i blbosti jako obrázky, co se mi líbí nebo písničky, co sem za poslední měsíc poslouchala :D jen je docela těžké vůbec najít nějaký způsob jak jej změnit. Většinou se s normálními věcmi svěřuju přítelovi a na blog se jdu vyplakat. Ale zase, protože už ho konečně čte❤️, nechci, abychom s přítelem komunikovali přes blog.. takže je to fakt těžký, ale dávám si to za úkol. Bude to asi trvat, ale nechci na vás přenášet ty blbý nálady lehce až fakt jak kdybych utekla z blázinca :D jsem to sice já, ale není to správný. Asi to bude chvilku trvat, ale doufám, že na to přijdu :)
    Tobě zatím posílám spoustu energie a štěstíčka <3

    OdpovědětVymazat
  4. Někdy jsou ty blbé dny taky holt důležité, nemůžeme každý den juchat. A tento rok nám moc důvodů k oslavám taky nedává. S tou kolektivní vinou to cítím stejně. Nechápu, že lidé dokážou být stále tak nezodpovědní a kurví tím životy osttaním.

    OdpovědětVymazat
  5. Dúfam, že už je to lepšie. Že ťa hlava prestala bolieť. Neviem ako u vás, ale tu v Olomouci po pár pekných dňoch znova začalo pršať. Aj mňa z toho posledné dni bolela hlava :(
    Informáciám o korone sa asi úplne nedá vyhnúť. Ja ešte k tomu pomáham v nemocnici. Snáď sa to všetko čoskoro zlepší.

    OdpovědětVymazat
  6. No já do práce chodím furt, i když máme pro veřejnost zavřeno. Už aby tohle všechno zmizelo a šlo všechno do starých kolejí...

    OdpovědětVymazat
  7. Taky na mě pokaždé na podzim dolehne nějaká větší únava než obvykle. A podzimní depka, řekla bych. Situace tomu moc nepomáhá. Kdyby lidi dokázali zůstat doma sedět na zadku, možná by se to o něco zlepšilo, vždyť se v takovém počasí stejně pořádně nikam nedá chodit... Doufejme, že se to brzy zlepší. :)

    OdpovědětVymazat