pondělí 2. listopadu 2020

Na schodech bez zábradlí, naděje mnohých padly.

Proč 

se vracím do vzpomínek? Proč si tím ubližuju? Do kdy se budu trápit nad tím, co jsem udělala špatně, co mohlo být a jak jsem mohla žít. Proč jsem ublížila lidem, proč jsem se zachovala tak jak jsem se zachovala. Ale trápí se takhle někdo nade mnou? Co zlého mi udělal, jak se ke mně zachoval? Pochybuju...

Není to dennodenně, ale jsou dny, kdy to nedokážu ovlivnit. Občas tápu v tom, co je pro mě dobré a jestli jdu správným směrem. Vím, že je nutné se dívat dopředu, neohlížet se na to, co bylo, protože to nezměním. Všechno to vím, ale vysvětlete to mojí hlavě. Neměla bych jí to dovolit, ale někdy je to silnější než já a nemůžu to zastavit. Mrzí mě to. 

Podzim je emotivní období, kdy se tyhle pocity zdvojnásobují a jsou intenzivnější než přes rok. A tak jenom čekám, až se mě tohle sevření pustí a já uteču. 

Přeju vám krásný listopad, aby bylo víc radosti, než starostí.

3 komentáře:

  1. Také ti přeji krásný listopad. Také občas zabloudím do minulosti a pak se trápím...chce to koukat už jen dopředu :)

    OdpovědětVymazat
  2. Taky se dost často vracím do vzpomínek a do minulosti. Myslím, že to tak má hodně z nás - uvědomujeme si, že to nemá cenu, že je zbytečné vracet se k věcem minulým... ale to podvědomí nás k tomu přesto pořád svádí.
    Krásný listopad i tobě. :) Neskutečné, jak rychle tenhle rok uběhl...

    OdpovědětVymazat
  3. Chápu tě, tohle jsem také prožívala a občas ještě teď se cítím tu tíhu, ale je třeba jít dál a nekoukat za sebe, minulost nezměníme... je třeba se s tím smířit a bojovat :)

    OdpovědětVymazat